Má cesta k fotografiím...

Fotografování mě zajímalo odjakživa, jelikož i můj děda byl, a stále je, vášnivým fotografem. Právě po něm jsem zřejmě zdědil trochu toho fotografického talentu a také fotografické oko, což je u fotografa nezbytné.

Můj úplně první fotoaparát - jestli se tak tedy nejlevnější a nejobyčejnější "krabičce na film" dalo říkat - se mi dostal do ruky už v útlém dětství. Přestože mé fotografie v té době měly k dokonalosti hodně daleko, fotografování mne bavilo a stávalo se už tehdy pomalu, ale jistě, mým velikým koníčkem.

O několik let později jsem pak dostal svůj první digitál. Byl to malý a jednoduchý kompakt, který mi však otevřel neuvěřitelné nové možnosti a tak mne do mého koníčku vtáhl, že už jsem nemohl ven. Zdokonaloval jsem se ve svém umu a své přístroje měnil za stále lepší, abych mohl využít všeho, co fotografie nabízí. A mně, jako velmi nadšenému mladému fotografovi, toho mohla nabídnout  neuvěřitelnou spoustu.

Další meta ale přišla až za několik dalších let. Tehdy jsem si konečně koupil ten vysněný nástroj všech fotografů amatérů a nerozlučného přítele profesionálů - digitální zrcadlovku. Postupně jsem se snažil s její pomocí vypracovat výš a přestal jsem konečně fotografovat pouze do svého šuplíku. Svůj fotoaparát už od té doby nedám z ruky...

Má cesta k videu...

Cesta mé videotvorby není rozhodně tak dlouhá, jako cesta fotografie, přestože jsem se o natáčení zajímal také už dříve. Po několika vydaných videích, která střídavě sklízela úspěchy i neúspěchy, a po pověření natočit koncerty jedné z havířovských hudebních skupin jsem si ovšem řekl, že pro mne video neznamená tolik, co fotografie, kterou jsem toho tou dobou byl schopen vyjádřit mnohem víc.

Od té doby se ale technologie posunula neuvěřitelným tempem kupředu a já tak mohl více využít jejích možností. Díky schopnostem natáčení digitálních zrcadlovek a možnosti rychlejší, jednodušší a pohodlnější úpravy videí novými softwary na výkonnějších počítačích dostala tvorba videí zcela jiný rozměr. K videu jsem se tedy opět vrátil a rád jím doplňuji příběhy svých fotografií.

Zlomový okamžik ale nepřišel jen díky lepší technice, ale také s novým nápadem. Tím byl společný projekt kanálu SlonArts URBEX na YouTube.com, do kterého jsme se s bratrem pustili. Stále si sice myslím, že fotografie navodí atmosféru míst lépe, ovšem příběh rozhodně spíše odvypráví právě video.

Kdo jsem...

Mé jméno je Michal Slonina. Narodil jsem se v roce 1999 v Ostravě, u východního okraje České Republiky. Od tohoto dne jsem až donedávna žil v mladém hornickém městě Havířov a svými fotografiemi se snažil mimo jiné vyzvednou právě toto město a svůj region, nebo je ukázat takové, jakými skutečně jsou. S touto prací se samozřejmě snažím pokračovat i dnes z místa mého současného pobytu, historické Olomouce. Tu jsem si okamžitě zamiloval, neboť mi nabídla něco, co Havířov nemohl, a po čem jsem já vždy tolik toužil - dlouhou a košatou historii plnou neuvěřitelných příběhů.

Návštěvy blízkých i vzdálených končin a jejich dokumentování mne ovšem lákají neméně, než regionální dějiny, a zavedly mě na spoustu různých krásných míst. Částečně s nimi navíc souvisí i mé studium čínské filologie na Univerzitě Palackého.

Protože jsem se nevydal cestou studia uměleckých škol, považoval jsem své fotografování zpočátku jen za zajímavého koníčka. Od té doby však mé fotografické služby využila již řada klientů, mezi kterými nechybí ani takové společnosti jako LIBERTY Ostrava nebo Pivovar Radegast. Pro některé z nich jsem natočil i několik videí a okrajově se věnoval také jednoduššímu grafickému designu. O mých klientech a o mé práci můžete zjistit více v jiných sekcích tohoto webu.

Nejčastějšími náměty mé fotografické i video tvorby jsou urbex, krajina a fotografie z cest, protože kromě fotografování miluji také cestování a turistiku, což se výborně doplňuje. Pracovně se však věnuji hlavně fotografování kulturních a společenských akcí, ale i oslav a svateb, nebo reklamní fotografii.

Mimo tyto disciplíny se navíc věnuji i psaní článků a esejí, ať už právě o cestování, turistice, urbexu, nebo regionální historii. Těmi se snažím většinou poukázat na méně známá místa, přiblížit méně známé příběhy krajiny, staveb a známých i neznámých lidí. Dle mého názoru jsou totiž některé z těchto pozoruhodných příběhů mnohdy zajímavější, než příběhy slavné, a proto se snažím zachytit a předat dál jejich kouzlo. S tím by mi brzy mělo pomoct také plánované vydání mnou sepsaných brožur.

Čím fotím (a natáčím)...

Přestože si nemyslím, že je až tak podstatné představovat svou fotografickou techniku, pro některé z vás by mohla být tato informace zajímavá. Z tohoto důvodu předkládám tento seznam svého nejpodstatnějšího vybavení.

Mým primárním pomocníkem je momentálně digitální zrcadlovka Nikon D7500, donedávna doplňovaná menší D5500, které tímto děkuji za věrnou službu.

Objektivy, které používám, jsou univerzální objektiv Nikon 18-200mm a menší portrétní Nikon 35mm.

Jako příslušenství používám navíc blesk Nikon SB-700 a stativy a příslušenství značky Vanguard a Peak Design. Z fotografických filtrů využívám nejvíce polarizačního filtru značky Hoya.

Protože jsme se navíc před časem rozhodli také natáčet na kanál SlonArts URBEX, stal se našim přítelem i neprofesionální dron Ryzen Tello Iron Man, časem vyměněný za kvalitnější DJI Mavic Mini, a Iphone 6 ve funkci kamery, časem taktéž vyměněný za kameru DJI pocket 2. K osvětlení používáme přenosná světla Jupio PowerLED JPL200A a nově také Sunwayfoto FL-70RGB.